středa 26. února 2014

Review: Catherine - April Lindner

Název: Catherine
Autor: April Lindner
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 304
Žánr: román

Anotace

Catherine je už unavená z toho, jak se jí snaží každý vetřít do přízně jen proto, že její otec je majitelem slavného klubu The Underground na Manhattanu. Pak ale potkává nadaného, ale také velmi záhadného muzikanta Hence. Prvotní přátelství dvou mladých lidí rychle přeroste ve spalující romanci…

Chelsea vždy věřila tomu, že její matka umřela náhle po krátké nemoci. Dokud nenajde dopis, který pro ni otec po léta schovával. Dopis od matky Catherine, z něhož vyplývá, že matka neumřela, nýbrž utekla. Zpáteční adresa na obálce – Klub The Underground.


Jak jsem k této knize prišla? V jedné skupině na facebooku ( Knižní blogeři a jejich pravidelní čtenáři, kterou vám mimochodem velmi doporučuji) jsem na ní našla recenzi. Už přesně nevím od koho ta recenze byla, ale zaujala mě natolik, že jsem se rozhodla, že si tu knihu prostě musím koupit. Asi o den později mi napsala kamarádka, že si tuto knihu prostě musí přečíst. Že by shoda náhod? Já ji totiž o ní nic neříkala..  No a když jsem musela v pondělí 3 hodiny čekat v Ostravě na ortodoncii, zašla jsem si do Dobrovského v Karolíně a této knize jsem prostě neodolala. Koupila jsem si ji a během jednoho jediného dne jsem ji měla přečtenou. A rozhodně mé očekávání nijak nezklamala.

Obálka knihy se mi docela líbí ( dokonce i s tím růžovým nápisem přestože růžovou nesnáším). Na originální obálce má modelka akorát jiné oblečení. Americké vydání paperbacku,  se mi ale líbí o malinko více než české vydání. Obálka totiž podle mého názoru  více zdůrazňuje atmosféru, ve které se musela Chelsie nacházet když hledala svou matku. Tmavý tunel se světlem na konci, které vyjadřuje naději, že Chelsie svou maminku najde.

Kniha není psána pouze s pohledu Catherine jak by se mohlo zdát podle názvu, ale také z pohledu její dcery Chelsie. Spousta lidí nemá toto prolínání ráda, říkají, že jsou pak zmatení a neví, čí příběh právě prožívají, ale já mám tuto paralelní kompozici ráda. Dává mi to možnost nahlédnout nejen do pocitů jednoho knižního hrdiny zde Chelsie, ale také do pocitů druhého hrdiny - zde její matky, což bývá vždy zajímavé. Sledovat pocity obou hrdinů, co si o sobě myslí, jestli mají stejný názor na stejné věci apod.

 Teď bych ráda řekla pár slov k ději.


autorka April Lindner
Když maminka Chelsie - Catherine beze stopy zmizela, byly Chelsie tři.
Vyrůstala tedy celý život pouze se svým otcem, který se o ni bohužel ani nijak zvlášť nezajímal, nevěděl ani co má ráda, co jí má koupit na narozeniny atd. Smutné nemyslíte? Takové lidi nemám vůbec ráda. Pořídí si dítě a pak se o něj nejsou schopni ani trošku zajímat, bavit se s ním, hrát si s ním...

Takový život musí být fakt strašný, i když v dnešní době to tak bohužel má spousta dětí. Rodiče totiž považují práci za všechno, věnují ji veškerý volný čas a o to , že mají malé děti ( nebo klidně i větší, každý potřebuje nějakou pozornost) se nestarají, seženou jim chůvu a myslí si, že je vše OK. Ale ono není...  Omlouvám se, že jsem odbočila od knihy, ale já si opravdu nemůžu pomoct. Nechápu, jak to někdo může svému dítěti udělat. :-( Miluji děti a tohle bych jim nikdy udělat nedokázala. Ještě jednou se omlouvám za odbočku. Teď už ale k ději.

Když není jednoho dne otec Chelsie doma, rozhodne se Chelsie hledat další informace o své matce, o které téměř nic neví. Náhodou narazí na dopis, ve kterém píše Catharine o tom, že se musí něco vyřídit, že je moc těžké ji opustit, ale že už to tak dále nevydrží. Poté beze stopy zmizí na 14 let.

Když si Chelsie dopis přečte,  rozhodne se svou matku najít za každou cenu. Proto se také vydá na adresu, ze které byl dopis poslán - do klubu The Unterground na Manhattonu. Najde tam vůbec někoho, kdo by její matku znal? Nebyl náhodou bývalým vlastníkem klubu její dědeček? A kdo je tajemný Hence a co má společného s její maminkou?

Tato kniha je psána velmi čtivě. Autorčin styl psaní se mi moc líbí a proto už se těším až si koupím od této autorky i román Jane. Všude píšete, že máte Jane ještě rádi než Catherine a já si na to chci také udělat svůj názor. Kdoví, třeba s vámi nebudu souhlasit, i když mi byla Jana Eyrová sympatická , když jsme si toto dílo rozebírali ve škole.

Podle mého názoru byla Catherine docela normální středoškolačka, která se během studia bláznivě zamiluje.  Dále je velice chytrá, po studiu totiž toužila jít na Harvard. Dále je hodně odvážná a také obětavá.

Další důležitou postavou je určitě Chelsie - dcera Catherine.  Chelsie je strašně umíněná a je přesvědčena, že svou maminku najde ( za což se jí určitě nikdo nemůže divit). Dále je trošku naivní, ale ani s touto postavou jsem neměla žádný problém a během čtení jsem si jí oblíbila.

No a ještě bych vám ráda něco řekla o Hencovi.  I když je to takový mrzout, mě ho bylo celou dobu dost líto. Vytrpěl si toho v životě hodně a je škoda, že se mu stalo to co se mu stalo na konci knihy.
Vím, že ho většina lidí po dočtení knihy určitě nebude mít ráda, ale já ho ráda mám a plně s ním soucítím.


Na závěr bych chtěla říci, že pokud jste tuto knihu ještě nečetli a máte rádi romány, nemůžu jinak, než vám tuto knihu doporučit. Vůbec nevadí, že jste Na Větrné hůrce nečetli. Tento román je samostatná kniha, takže vám žádné souvislosti utíkat nebudou, nebojte se...

Knihu bych ohodnotila velmi pozitivně, ale musím uznat, že jsem už četla i lepší knížky, proto dávám 85%.

Ukázka z knihy:

Přikývl. Oba jsme museli čekat několik mučivých dnů na možnost být spolu zase sami. Přesto jsme teď váhali, nebyli si jistí, jak začít. V pokoji Jackie, přímo pod námi duněl death metal - takovou hudbu Jackie nikdy neměla ráda. No, jestli si myslela, že nám tím pokazí náladu, hodně se mýlila. Omluvně jsem se na Hence usmála a on se v tu chvíli odhodlal mě políbit. Jeho rty byly něžné a chutnaly po chladném odpoledním vzduchu.

Hodnocení: 85%




Žádné komentáře:

Okomentovat