Cinder - Marissa Meyer (Měsíční kroniky #1)

Název: Cinder (Lunar Chronicles #1)  

Autor: Merissa Meyer

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 390

Žánr: sci-fi, fantasy

Anotace

Rušné ulice Nového Pekingu se hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza. Z vesmíru tomu přihlížejí krutí měsíční lidé, kteří čekají na správný okamžik. Nikdo netuší, že osud Země spočívá v rukou jediné dívky...

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil.
Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Knížku jsem si vybrala na základě spousty pochvalných recenzí, které jsem četla. I když jsem Cinder zpočátku příliš nedůvěřovala, dokázala si mou přízeň nakonec získat.

Obálka mě na první pohled příliš nezaujala, přesto se mi ale líbí. Fialovou mám ráda a navíc dívka s částmi kovových součástek vyjadřuje vše, co by měla.

Příběh se odehrává v daleké budoucnosti a svět se do té doby hodně změnil. Země prošla čtvrtou světovou válkou a většinu prací obstarávají roboti, takzvaní androidi. Cinder je mechanička v Novém Pekingu. Její nevlastní matka a sestry jí dělají ze života peklo, ona se to ale snaží přehlížet. Má práci, která ji baví a za přítelkyni věrnou androidku Iko, která přestože je robot, má neobvykle vyvinutou osobnost. Cinder je však víc než jen obyčejná mechanička. Je to kyborg. To znamená, že některé části jejího těla jsou nahrazeny za kov. Kvůli tomuto „handicapu“ je stejně jako ostatní kybordi považovaná za úplný odpad společosti. Spousta lidi si myslí, že Cinder není schopna lidských emocí, považují ji za robota a nechtějí s někým takovým nic mít. Nikdo však netuší, že Cinder v sobě skrývá mnoho tajemství, o kterých neví ani ona sama, přesto ale jsou pro svět životně důležitá.

Jedním z největších problémů jsou měsičnané. Obyvatelé Měsíce jsou silnější a navíc jsou obdaření schopností ovládat mysl. Současná vládkyně měsíčňanů touží získat pozemská území a je schopna pro to udělat vše. Nynější společnost však kromě měsíčňanů svádí boj také s nákazou takzvané letumózy, která neúprosně zabíjí, avšak neexistuje na ni lék. Na tuto krutou nemoc zemře také císař Východního společenství, čehož využije právě královna měsíčňanů jako příležitost vyjednávat s sisařským synem, princem Kaiem. Ale jak jinak než lstí. Na pekingském tržišti se princ náhodou seznámí s Cinder. Má za úkol opravit princova androida, který obsahuje velmi důležité a tajné informace. Pro její matku je Cinder pouze přítěž a rozhodne se ji násilím poslat na výzkum kyborgů pro nalezení léku na letumózu, ze kterého se však žádný nevrátil živý. Bude Cinder nějakým přínosem pro medicínu nebo zemře stejně jako ostatní, kteří se „obětovali“ ve jménu lidu? Jak zvládne princ vyjednávat s královnou, která ovládá mysl tisíců lidí, aby nedošlo k další válce?

Zpočátku jsem knížce příliš nevěřila. Popelka jako robot v budoucnosti? Při té představě jsem se trochu smála. Nakonec ale musím uznat, že mě Cinder velmi příjemně překvapila. Spojení klasické pohádky a techniky je velmi originální a po pár stranách se mi hodně zalíbilo, což jsem původně ani nečekala.

Knížka se mi četla strašně lehce. Děj je napínavý, akční a rychle ubíhá. Po jednotlivých kapitolách jsem opět nemohla knihu odložit. Co se týká postav, Cinder jsem si hned oblíbila. Je nežádoucí, osud jí příliš nepřál, přesto ale zůstává nad věcí a neztrácí humor. Na postavy nevlastních sester a matky jsem byla zvědavá, přece jen v té klasické Popelce to byly šílené megery (pardon za ten výraz). Byly stejně nepříjemné jen s tím rozdílem, že jedna z nevlastních sester byla Cindeřinou přítelkyní a tak trochu se lišila od zpracování v pohádce. A princ Kai? Upřímně jsem celou dobu doufala, že se ti dva setkají a třeba Cinder náhodou ztratí střevíček (nebo kyborgskou nohu?), což obrátí příběh ve šťastný konec. No, je to mnohem složitější než bylo v mých představách, rozhodně to ale neubralo příběhu plusové body. Naopak.

Za příjmenou změnu považuju to, že se příběh odehrával v Číně. Popravdě už mě příliš nebaví pořád číst, jak ze všech kontinentů na Zemi zůstala jen Amerika. Taky se mi líbilo, že se děj nesoustředil jen na jednu postavu. Takže chvíli byla popisována situace u Cinder, chvíli u Kaie.

Co se týká nedostatků, sem tam se mi stalo, že jsem narazila na nějaký technický výraz, kterému jsem nerozuměla. Příliš velký problém to ale nebyl. Hodně mě ale překvapil konec, který skončil v tom nejlepším a člověk aby se teď klepal nedočkavostí dalšího dílu.

Knížku určitě doporučuju nejen milovníkům Popelky, ale všem kteří si chtějí přečíst něco nového a neokoukaného. Mě samotnou už nebaví pořád číst o milostných trojúhelnících a podobně, proto jsem Cinder a její neoriginálně originální příběh uvítala. Osobně jsem hrozně zvědavá na další díl, který by měl mít předlohu Červené Karkulky. Zkuste si Cinder přečíst a vrátit se do pohádky s nádechem budoucnosti.

Ukázka z knihy: Cinder sebou trhla a marazila hlavou do stolu. Odsunula se a zvedla hlavu. Její pohled nejdříve spočinul na nehybném androidovi, který seděl ve dřepu na jejím pracovním stole, a potom na muži za ním. Hleděla do jeho překvapených hnědých očí a tváře lemované černými lvasy, které mu splývaly přes uši, se rty, o nichž snila snad každá dívka v zemi. Rázem se přestala mračit. Jeho překvapený výraz se změnil v omluvný. ,,Promiňte", řekl. ,,Netušil jsem, že pod tím stolem někdo je".

Hodnocení: 89%