Název: The Book Thief Autor: Markus Zusak
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 528
Žánr: román
Anotace
Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.
O Zlodějce knih se píše jako o jedné z nejlepších knížek současnosti. Ani já neodolala a příběh Liesel si musela přečíst. A musím přiznat, že tahle knížka má v sobě opravdu všechno. Jelikož je to neobyčejná kniha, rozhodla jsem se, že i tahle recenze bude neobyčejná a bude určena přímo hlavní hrdince Liesel.
Drahá Liesel,
i já bych ti chtěla vyprávět kratičký příběh o tom, jak mě jedna dívka ukrytá v knížce naučila věci, na které lidi dnes často zapomínají, přestože je mají před očima celý život.
Bylo jedno sychravé odpoledne, takové, kdy vzduch venku byl ztěžklý dešťovými slzami a chlad pronikal až pod kůži. Přestože má člověk v takovém počasí náladu akorát tak upadnout do říše snů, já šla a sáhla po Zlodějce knih. Slyšela jsem o ní tolik. Zvlášť o odvaze a lásce ukryté na stránkách této knížky. Příběh z doby, kterou by si lidé raději nepamatovali, mě uchvátil. Nebyl totiž jen o smrti a utrpení. Skrýval v sobě mnohem víc.
Už první odstavec knížky mě uchvátil a pak každá další přečtená stránka mě k sobě přitahovala víc a víc. A já se nebránila. Nejen příběh malé Liesel, ale také samotná vypravěčka příběhu, kterou je Smrt, ve mně probudil jakési zvláštní pocity. Ne soucit, ne lítost. Byla to úcta. Když jsem ten příběh četla,
prožívala jsem ho spolu s hrdinkou. Jako bych ji celou dobu držela za ruku a cítila totéž co ona.
Brouzdala jsem stránkami jednu po druhé, snad jako bych je jen přelétla očima. Avšak každičkou větu jsem četla pečlivě a hledala v nich něco důležitého. A vypravěčka Smrt mě nezklamala. V příběhu nám zanechala spoustu myšlenek a věcí, nad kterými bychom se měli pozastavit a popřemýšlet. Tahle knížka, přestože tak možná na první pohled nevypadá, má hloubku a také cit. A kdo při jejím čtení alespoň maličko nepocítí záchvěv emocí nebo snad nezahloubá na chvilku, ten snad ani nemá srdíčko.
Tenhle dojemný příběh se čte skoro sám. Každičká kapitolka je doslova jako jednohubka. Na první pohled v ní není mnoho, avšak uvnitř se skrývá doslova poklad. A co víc, vypravěčka Smrt má opravdu talent, protože dokáže zaujmout téměř každého. Své vyprávění doplnila o spoustu poznámek, informací a také vlastních myšlenek. Také zvláštní způsob, jakým je kniha napsaná vás určitě zaujme. Možná při čtení budete smutní, možná pocítíte lítost. Ale rozhodně nebudete litovat toho, že jste Zlodějku nechali vstoupit do vašeho života. Protože ať chcete nebo ne, ona do vašeho života patří. A vůbec nezáleží na tom, jestli si její příběh přečtete nebo ne.
Tahle tlusťoučká knížka je krásným důkazem toho, že odvaha a síla je ukrytá v každém z nás. Nezáleží na tom, odkud jsme nebo kolik nám doopravdy je.
Tak tedy nejdražší Liesel,
řeknu ti něco, co už dávno víš. Tvá slova mají moc. Stejně jako slova spousty jiných, i ta tvá dokáží lidi rozesmát, rozplakat a donutit přemýšlet. Ale přesto jsi nám dala víc než jen slova. Dala jsi nám pravdu. A tou je, že život někdy bolí mnohem víc než smrt. Všichni umírají, ale ne všichni doopravdy žijí.
Ukázka z knihy: Kousek po kousku přicházela tma, a Liesel a Hans Hubermann se s dokouřenou cigaretou vydali k domovu. Aby se dostali z náměstí, museli projít kolem hranice a pak postranní uličkou na Münchener Strasse. Tak daleko ale nedošli. Zavolal na ně tesař, čtyřicátník jménem Wolfgang Edel. To on postavil pódia, aby měla nacistická velká zvířata při pálení na čem stát, a teď je zrovna zase boural.
Brouzdala jsem stránkami jednu po druhé, snad jako bych je jen přelétla očima. Avšak každičkou větu jsem četla pečlivě a hledala v nich něco důležitého. A vypravěčka Smrt mě nezklamala. V příběhu nám zanechala spoustu myšlenek a věcí, nad kterými bychom se měli pozastavit a popřemýšlet. Tahle knížka, přestože tak možná na první pohled nevypadá, má hloubku a také cit. A kdo při jejím čtení alespoň maličko nepocítí záchvěv emocí nebo snad nezahloubá na chvilku, ten snad ani nemá srdíčko.
Tenhle dojemný příběh se čte skoro sám. Každičká kapitolka je doslova jako jednohubka. Na první pohled v ní není mnoho, avšak uvnitř se skrývá doslova poklad. A co víc, vypravěčka Smrt má opravdu talent, protože dokáže zaujmout téměř každého. Své vyprávění doplnila o spoustu poznámek, informací a také vlastních myšlenek. Také zvláštní způsob, jakým je kniha napsaná vás určitě zaujme. Možná při čtení budete smutní, možná pocítíte lítost. Ale rozhodně nebudete litovat toho, že jste Zlodějku nechali vstoupit do vašeho života. Protože ať chcete nebo ne, ona do vašeho života patří. A vůbec nezáleží na tom, jestli si její příběh přečtete nebo ne.
Tahle tlusťoučká knížka je krásným důkazem toho, že odvaha a síla je ukrytá v každém z nás. Nezáleží na tom, odkud jsme nebo kolik nám doopravdy je.
Když jsem dočítala poslední kapitoly bylo mi jasné, jak to skončí. V očích jsem zadržovala slzy a má nálada nebyla o mnoho krásnější než sychravé počasí za okny. Slovy samotné Zlodějky: venku hvízdal svět a déšť byl špinavý. A přesto jsem měla na tváři úsměv. To díky Liesel Memingerové.
Tak tedy nejdražší Liesel,
řeknu ti něco, co už dávno víš. Tvá slova mají moc. Stejně jako slova spousty jiných, i ta tvá dokáží lidi rozesmát, rozplakat a donutit přemýšlet. Ale přesto jsi nám dala víc než jen slova. Dala jsi nám pravdu. A tou je, že život někdy bolí mnohem víc než smrt. Všichni umírají, ale ne všichni doopravdy žijí.
Ukázka z knihy: Kousek po kousku přicházela tma, a Liesel a Hans Hubermann se s dokouřenou cigaretou vydali k domovu. Aby se dostali z náměstí, museli projít kolem hranice a pak postranní uličkou na Münchener Strasse. Tak daleko ale nedošli. Zavolal na ně tesař, čtyřicátník jménem Wolfgang Edel. To on postavil pódia, aby měla nacistická velká zvířata při pálení na čem stát, a teď je zrovna zase boural.
Knížka byla také úspěšné zfilmovaná a toto zpracování rovněž stojí za podívání! :)
Hodnocení: 96%
Nedávno dávali na HBO několikrát právě filmovou adaptaci a i když jsme knihu ještě ani nečetla, nenechala jsme si ji ujít. Musím se přiznat, že to bylo vskutku nádherné. Je pár typů lidí, které já nesnáším a nikdy je nepochopím. Mezi nimi jsou právě nacisti, takže mě film hodně chytil.
OdpovědětVymazatKnihu mi doporučovala i jedna z učitelek, ale já ji v té době nějak nevěnovala pozornost. Nyní bych si ji ráda přečetla... :)
Moc pěkná recenze! :)
OdpovědětVymazatKnihu jsem četla dvakrát, v čeština a pak i v angličtině - a je to skutečně kouzelný příběh, který mě uchvátil. A film je taky moc hezký, i když jsem docela dlouho váhala s tím, jestli se na něj podívám - nerada si kazím dojem z hezké knížky filmem, ale tady je ten film vážně dobrý. A smutný. Ale to už tak bývá.