sobota 24. ledna 2015

Pár slov o poezii


Tenhle článek jsem se rozhodla věnovat něčemu, co mnozí z nás nesnáší, mnozí naopak milují. Básně. Spousta lidí v dnešní době při slově ,,poezie" nahodí výraz znechucení a kývají hlavou nad tím, kdo proboha může číst básničky. Navíc spousta básní je pro mnoho lidí nepochopitelná nebo prostě nudná. Přesto ale myslím, že bychom poezii měli dát šanci.



Stínohra (Oscar Wilde)
Šedivé moře je slepé,
vzduchem zní neladný svist,
měsíc jak povadlý list
 v poryvech větru se třepe. 
Černý stín míhá se tváří
bělavých písečných dun,
námořník chystá si člun,
ve tváři úsměv mu září. 
Ptáků křik nese se k moři,
ženců se ozývá hlas,
na plátně zšeřelých krás
nádhernou stínohru tvoří.
I já jsem jako zatvrzelý odpůrce poezie nakonec v některých básních našla zalíbení. Jde především o to, jak se o některých básních a vůbec o poezii učí ve škole. Upřímně, právě kvůli škole jsem si v sobě vypěstovala jakýsi odpor vůči veršům. Protože když vás někdo nutí, abyste si básně četli a nutí vás, abyste v nich našli to, co se v nich najít má, najednou to pro vás ztrácí smysl. Naopak když si některé básně přečtu sama, někde v soukromí a snažím se jim porozumět tak, jak si přeju, opravdu v nich vidím mnohem víc než jen nesmyslné verše. A některé hlubší myšlenky opravdu stojí za nalezení. Tak dejte poezii ještě šanci, aby vám ukázala svou moc, sílu a krásu.

Mezi mé nejoblíbenější autory patří například Paul Verlain, Oscar Wilde, Emily Dickinson nebo
Vítězslav Nezval.
Bělostný měsíc (Paul Verlaine)
svůj bledý jas
rozlévá v lesích,
je slyšet hlas,
jak listím padá...

Ó měj mě ráda!
Nad tůní vrby
ladí svůj stín
v zrcadle hlubin,
hlas bolestín
v nich větrem kvílí...

Sněme v tu chvíli!
Nesmírné, něžné
utišení
s oblohy hvězdné
jako mžení
měsíčné, bílé...

Jak vzácná chvíle!

Edison (Vítězslav Nezval)
...
Usedl jsem za stůl nad kupy svých knih
pozoruje oknem padající sníh
pozoruje vločky jak své věnce vijí
se svou věčně chimérickou nostalgií
piják nezachytitelných odstínů
piják světel potopených do stínů
piják žen jichž poslouchají sny a hadi
piják žen jež pochovávají své mládí
piják krutých hazardních a krásných žen
piják rozkoše a zkrvavělých pěn
piják všeho krutého co štve a drtí
piják hrůz a smutku z života i smrti

Jako refrén zněl tu stále jeden tón
šel jsem po špičkách až k dveřím na balkón
přede mnou se chvělo moře světel v dáli
pod ním lidé ve svých lůžkách dávno spali
avšak noc se chvěla jako prérie
pod údery hvězdné artilérie
naslouchal jsem mlčky odbíjení z věží
pozoruje stíny v dálce na nábřeží
stíny sebevrahů pro něž není lék
stíny starých pouličních nevěstek
stíny aut jež porážely stíny pěší
stíny chudáků jež bloudí bez přístřeší
stíny hrbatých na rohu ulice
stíny plné rudých vředů příjice
stíny zabitých jež budou bloudit navždy
kolem stínů svědomí a stínů vraždy
zakuklené stíny v šatech vojáků
stíny láskou přemožených pijáků
stíny světců kteří básníky se stali
stíny těch kdož vždycky marně milovali
lkavé stíny meteorů padlých žen
křehké stíny cizoložných princezen


A jak jste na tom vy s poezií?



2 komentáře:

  1. Dobrý výběr. :3 Já poezii zbožňuji a už několik let se s několika menšími či většími úspěchy věnuji i jejímu psaní, takže vím, o čem mluvíš. Když to někomu řeknu, buď se mu rozzáří oči a nebo se na mě dívá jako na toho největšího šílence z celého světa. :D

    Mými oblíbenci jsou Lermontov a Puškin, vřele doporučuji. Naopak nesnesu autory volného verše, dadaisty a další autory, kteří poezii jen oddělovali od obvyklého "publika."

    OdpovědětVymazat
  2. Já se snažím přijít na chuť poezii už hrozně dlouho, ale pořád mi to nejde a nejde :(
    Zvu vás všechny na mou *giveaway* o voňavé ceny :-)

    OdpovědětVymazat