neděle 21. června 2015

Review: První stříbrná kniha snů - Kerstin Gier (Stříbrná #1)

Název: Das erste Buch der Träume (Silber #1)
Autor: Kerstin Gier
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 352
Žánr: Young Adult

Anotace

První díl nové trilogie od Kerstin Gierové, autorky oblíbených Drahokamů!
Tajuplné dveře s klikou ve tvaru ještěrky, mluvící sochy a zdivočelá chůva se sekerou… sny Liv Silberové jsou poslední dobou docela strašidelné. Obzvlášť jeden ji neustále pronásleduje. V tomhle snu je v noci na hřbitově a pozoruje čtyři kluky během jakéhosi podivného magického rituálu.
Ti kluci jsou jí ale povědomí a není to náhoda, skutečně existují, chodí totiž s Liv do školy a vlastně jsou docela fajn. A někteří teda obzvlášť ;)
Opravdu strašidelné – ještě strašidelnější než jakýkoli hřbitov v noci – je to, že tihle kluci o ní vědí věci, které by ve dne nikdy nahlas neřekla, leda ve snu. Jak je tohle možné? Je to pořádně zamotaná hádanka, ale hádankám nemohla Liv nikdy odolat…


Něco málo k ději...
Liv Silberová. Hlavní hrdinka tohohle příběhu, která nemá moc jednoduchý život. Kvůli své matce profesorce se pravidelně stěhují a na jednom místě nezůstávají příliš dlouho. Tentokrát se rodina stěhuje ze Švýcarska, aby se usadila v Londýně. Pro Liv to znamená zase nový život, novou školu, přátele a díky novému příteli matky také novou rodinu. Po pár dnech ale zjistí, že to nakonec není tak špatné. Zvlášť po tom, co ve škole potká skupinku čtyř těch nejvíc sexy kluků snad celé planety. Jenže po setkání s nimi začne mít Liv velmi zvláštní sny. Takové, ve kterých může vstoupit do snů jiných. Je to jenom náhoda nebo tihle kluci skrývají mnohem víc než jen svůj sladký úsměv? Jelikož Liv zbožňuje hádanky, rozhodne se tohle tajemství rozlousknout. Ale pomalu to vypadá, že jde o mnohem víc než jen sny a cesta za odpověďmi je čím dál nebezpečnější...

Při slovech Kerstin Gierová se mi vybaví úžasný příběh o Gwendolyn, Gideonovi a cestování v čase a spousta krásných chvil, které jsem při jeho čtení zažila. Po trilogii Rudá jako rubín se zařadila tato autorka mezi mé oblíbené a tak jsem byla velmi zvědavá, jaká bude další její kniha. Stříbrná mi místy připomínala Rudou. Autorka ráda používá svůj pověstný humor a také postavy si byly trošku podobné. Bohužel ale musím přiznat, že co se týče mě, tak Stříbrná Rudou zdaleka nepřekoná. 

Postavy
Postava Liv mi kapku připomínala Gwendolyn z Rudé. Tahle Liv mi okamžitě padla do oka, přestože jí je teprve šestnáct, její hlášky a humor mě fakt bavil. Navíc se zdála na víc než na šestnáct. Hodně jsem si taky oblíbila Liviinu sestru Miu, která ji dokonale doplňovala. Navíc jsem dostávala záchvaty smíchu při jejích hláškách jako ,,vypadáš jako zamilovaná ovce" nebo ,,hormony poháněné dutohlavky, co mají místo mozku cukrovou vatu". Tyhle poznámky jen tak mimochodem byly dost trefné, ta představa plné školy holek, co jdou k zemi kdykoli kolem nich projde některý ze čtveřice těch ,,šamponových" krasavců, byla vážně komická. Ještě musím zmínit taky Lottie, chůvu sester Silberových. Nevím proč, ale pokaždé jsem si ji představila jako postarší paní, přestože jí je něco přes třicet. Rozhodně příběh okořenila tou správnou dávkou vtipu a jak by řekla Mia, byla typickou představitelkou ,,zamilovaných ovcí s cukrovou vatou místo mozku". 

Závěr
Tak abych to shrnula. Stříbrná je prostě další bombou oblíbené Kerstin Gierové. Přesto jsem si ji ale neužila tak, jak bych chtěla. Ze začátku jsem byla opravdu napnutá, ale mé nadšení s dalšími stránkami
klesalo. Možná proto, že se příběh začal tak zamotávat, až jsem se v tom ztratila. Navíc mě tenhle námět prostě tolik nezaujal...Mrzí mě, že Stříbrná nesplnila má velká očekávání. Na druhou stranu, kniha má něco do sebe. Je vtipná, akční a tajemná. Taky taková roztomilá, obrazně řečeno plná jednorožců, duhy a jak jinak, cukrové vaty. Asi to nebylo to pravé ořechové pro mě, ale určitě se najde spousta z vás, koho Stříbrná zasáhne nebo zasáhla přímo do srdíčka. 

Ukázka z knihy: Otočila jsem se po důvodu toho, že přestala dýchat. Ufoni rozhodně nepřistáli. Zato se zjevila skupina starších studentů, kteří byli podobně nápadní a lišili se od ostatních. Byli to čtyři kluci a skoro každý na téhle chodbě na ně zíral. Možná proto, že se sice tvářili, jak si nenuceně cosi vykládají, ale přesto vykračovali ve stejném rytmu, jako by šli do rytmu hudby, kterou slyší jen oni. Vlastně jen scházelo, aby je někdo zpomalil a podstrčil větrák, který by jim odfoukával vlasy z obličejů. Mířili přímo k nám a já jsem přemýšela, který z nich proměnil Persephonu v solný sloup. 

Hodnocení: 70%



Žádné komentáře:

Okomentovat