Review: Hon na čarodějnice - Margit Sandermo (Sága prokletých #2)

Název: Heksejakten
Autor: Margit Sandermo
Nakladatelství: fragment
Počet stran: 295
Žánr: fantasy, historický román  

Anotace:

Druhá kniha této fascinující ságy líčí další osudy Silje a její rodiny stižené pradávnou kletbou. Zprvu poklidný život se náhle a dramaticky změní a všichni jsou opět na útěku. Hledání nového domova pro ty, kdo jsou stíháni světskými i církevními úřady, však vůbec není snadné. Ubrání se Silje a její rodina nástrahám inkvizice, pro kterou je i sebemenší jinakost záminkou pro mučení a zabíjení nevinných? Nechte se pohltit silným příběhem, který oběhl celý svět. 



Recenzi na první díl jste už pravděpodobně četli. No a protože jsem přečetla i druhý díl, rozhodla jsem se přidat recenzi i na něj. Připomínám, že už jsem knihu četla dříve a nyní jsem si ji přečetla znova, protože jsem na ní narazila v knihovně při bezcílném bloumání mezi policemi knih. Hlavní knihu ( Inheritanci) jsem už totiž měla vybranou a pak jsem hledala nějaké menší kousky, které za ten měsíc  stihnu přečíst. :-) No a Sága prokletých mě kdysi dost bavila, takže jsem hned měla jasno...

Musím se přiznat, že se mi tato obálka líbí o mnoho více než obálka Morové rány. Možná je to pro ten nástroj na ní, možná proto, že jsem si na tento typ obálek už zvykla. Ale opravdu se mi líbí více. No a modrá barva na ni je pro mě  hotová pastva pro oči. ( pokud by jste to totiž ještě nevěděli, miluji modrou v jakýchkoli odstínech... :-), modrou totiž přímo zbožňuji)

Celkově musím říct, že se obálky druhého dílu této ságy opravdu ohromně povedly. Jedna kniha je krásnější než druhá... Kterou si teď vybrat, co? Modrá je samozřejmě úžasná, to je jisté, ale musím říct, že ani ta zelenkavá není vůbec špatná. No nevím nevím, která je teda nejhezčí.Ale asi se  i tentokrát  nakonec přikloním k polské obálce. Miluji totiž pohádky a tato obálka mi je hodně připomíná... :-) 

OBSAHUJE SPOILERY NA PRVNÍ DÍL!!!!

Jak už to tak v životě chodí, člověk není nikdy šťastný příliš dlouho. A jinak tomu není ani v případě Silje, Tengela a jejich dětí. I když si rodinka žije poměrně klidně v Údolí Prokletých, není úplně šťastná. Údolí totiž postihla tuhá zima a nemají pomalu ani co jíst. Navíc mladičká Silje není úplně ta nejlepší hospodyňka a starost o domácnost ji strašně vyčerpává. Strašně moc by si přála, aby mohla malovat a  proto vzpomíná na časy, kdy malovala s malířem Benediktem.  A  protože není šťastná jeho milovaná manželka, není šťastný ani Tengel.  Vidí, že jeho žena v Údolí Prokletých trpí a rád by ji od jejích starostí nějak pomohl, jenže jak? Má snad opustit Údolí prokletých? Má poslechnout svůj pocit, který mu to už dlouho radí? A mohli by se tam vlastně někdy cítit bezpečně? A jak mají Silje s Tengelem ochránit celou rodinu od inkvizice, kteří v té době zabili mnoho nevinných lidí jen kvůli hloupému podezření na čarodějnictví - přestože to nebyla vůbec pravda, když se Sol nesnaží své ,,dědictví´´ nijak skrývat? Všichni už sice ví, že se snaží hlavně uchránit svou rodinu, pro kterou by udělala cokoli na světě, ale přece jen, nešlo by to někdy poněkud tradičnějšími způsobem, Sol? 

Dalo by se sice říci, že jedním z důvodů proč provozuje čarodějnictví je to, že se  snaží ochránit svou rodinu, což je určitě ušlechtilé. Bojí se totiž, že kdyby se jim něco stalo, Tengel by je nebyl schopný ochránit ( myslí si tedy, že má větší moc než Tengel) .Ovšem to není ani zdaleka jediný důvod, který pro dělání této věci má. Snaží se  totiž také  naučit nějaká nová kouzla, které by se jí později mohly hodit. Hodlá  totiž později, až bude starší, najít ostatní čarodějnice a naučit se od nich spoustu dalších nových kouzel. Navíc chce být silná a uznávaná čarodějnice...

O Silje jsem psala už v recenzi na první díl. Dnes bych proto ráda napsala něco o Tengelovi. Abych řekla pravdu, zaujal mě na první pohled. Silje si totiž zpočátku myslela, že je Tengel ten vzbouřenec - na jméno si přesně nevzpomenu a to mě zaujalo. Mám totiž ráda, kteří ví pro co bojovat ( musí to samozřejmě být něco smysluplného) a to u něj bylo. A když jsme pak zjistili, že se o něj nejedná, nevadilo mě to. Pro změnu mě na něm zaujalo to, jak se snaží se svým dědictvím smířit a jak se snaží před tímto dědictvím ochránit svou nynější i budoucí rodinu. No na rovinu, pokud byste byli v jeho kůži, chtěli byste přivést na svět dítě, když byste věděli, že by bylo stiženo stejným prokletím jako vy? Já tedy ne a to děti přímo zbožňuji :-/ Líbil se mi jeho přístup, odvaha, upřímnost, citlivost... Myslím, že kdyby nebyl prokletý, ženy by se o něj  mohly přetrhnout. Mě ho bylo upřímně líto. Vžijte se do jeho situace. Není to strašný život? Vědět, že nějaký váš předek udělal něco hrozného a že vy s ním jeho vinu ponesete celý život? 

Stejně jako minule není kniha psána jen z pohledu Silje, ale také Sol, což nás někdy přivádí do opravdu podivných a zajímavých situací. Sol  se totiž začala více zabývat kouzlením a magií, a proto se  můžeme o těchto vědách (?) dozvědět něco i my...

Kniha je podle mého názoru dost čtivá. Musím říct, že začátek mě naprosto ohromil a já jsem četla dál a dál.  Až jsem nakonec zjistila, že už je dávno po půlnoci a já dočítám posledních pár stránek. A to jsem šla dalšího dne ráno na brigádu. Paráda.. :-D

Další podle mě určitě pozitivní věcí na této knize je, ač by se to možná nezdálo, je psána opravdu krásným a vytříbeným jazykem. Ano, jedná se o knihu, ve které se objevují některé historismy, ale všechny jsou v knize hned vysvětleny ( kurzívou hned u daného slova). Takže nikdo nemůže mít nejmenší problém s pochopením jakéhokoliv slova.

No a poslední věcí, která se mi na této knize je určitě vylíčení tamní přírody. Myslím, že je to jedno z míst, na které bych  se ,pokud by existovalo, určitě někdy chtěla podívat - nebo tam klidně i žít. Krásná příroda je pro mě totiž jako pro správnou milovnici přírody :-) dost důležité... 

Říkáte si, že už bylo těch pozitiv dost? Dobrá tedy. Přejdeme k věcem, které se mi nelíbily. První věcí, která se mi na této knize moc nelíbila byl ke konci o dost pomalejší spád děje. Zpočátku byla kniha opravdu napínavá, bylo zde spousta akce a ke konci mi to přišlo zdlouhavé a nudné. Což je škoda...

Další věcí, která mě opravdu mrzí je to, že jsou přeloženy do češtiny  pouze čtyři díly této ságy. Ano, zmínila jsem to i minule. Ale když mě to tak štve. Nesnáším nedočtené knihy a série a nerada se vzdávám. Přestože mě někdy některé knihy nebaví ( což se mi ale nestává moc často) VŽDY je dočtu. A kvůli této nedokončené sérii se snad budu muset naučit polsky, norsky nebo maďarsky.... Hrůza.. :-) Mé předsevzetí do konce života je, že tu sérii prostě dočtu. Je mi jedno kdy, v jakém jazyce, ale dočtu. Doufám ale v tu nejjednodušší variantu a to, že to nakladatelství ( nebo někdo jiný přeloží), jinak se toho totiž budu muset ujmout já  ( ale předem se budu muset  ještě naučit jeden z dříve zmíněných jazyků - což by mohl být docela problém) :-)

Jinak byla kniha výborná a rozhodně vám ji doporučuji :-) !

Hodnocení: 82%

Ukázka z knihy:

,, Dobrá,´´ prohlásila Charlotte. ,,Musím být silná. Příliš dlouho jsem byla zbabělá. Půjdu a přivedu svou matku - a požádám, aby donesli nějaké občerstvení. Je to dlouho, co jste naposled jedla? ´´

,, Včera večer - kůrku chleba.´´

,, Co to říkáte? Okamžitě nechám donést jídlo. Bude lepší, když zůstaneme tady, aby nás neslyšeli sloužící.´´ Chvíli stála a uvažovala, a  pak spíš sama pro sebe odpověděla : ,, Měla bych zapřít svého vlastního syna? Podruhé? Ne, ne, ve jménu Božím, tentokrát ne! ´´ Pak rozhodně, ale vystrašeně přešla ke dveřím.