Review: Setkání s duchem - Stacey Kade (Mezi nebem a zemí #1)

Název:Setkání s duchem ( Mezi nebem a zemí #1)
Autor: Stacey Kade
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 216
Žánr: dívčí román 

Anotace

Královna školy a hvězda místních roztleskávaček Alona Dareová je předurčena pro skvělou budoucnost. Její život však končí nečekaně pod koly autobusu. Všichni si myslí, že je navždy pryč, ale… Alona zůstala ve světě živých jako duch. Pouze jediný člověk ji může vnímat – spolužák a totální lúzr Will. Podaří se jim překonat vzájemnou nechuť a pomoct jeden druhému? Proč Alona neodešla skrze jasné světlo do onoho světa?

Četli jste už nějakou knihu o duších/ duchách ?  Musím se přiznat, že já ne, přestože toto téma považuji za velmi zajímavé. Proto mě  také velice překvapuje, že autoři nezpracovávají toto téma častěji. No řekněte, vy byste knihy s podobným tématem nečetli?

Obálka této knihy je podle mého názoru moc pěkná. Je taková barevná, veselá, letní. Podle mě  ideální odpočinková četba v těchto letních měsících ( ano, tuto recenzi jsem začala psát v létě) :-D . Přesto je tady jedna věc, kterou bych této obálce vytkla.  To má být opravdu Will?  To myslíte vážně? Opravdu si myslíte, že takhle vypadá milý, přesto ale zvláštní člověk? Opravdu takový člověk vypadá jako nějaký rváč, který nejde pro facku daleko??? No, já vám nevím...

Jak už jistě víte z anotace, kniha vypráví o dvou mladých lidech, kteří chodí na stejnou školu. Alona je školní hvězda, kterou všichni obdivují - nebo si to Alona alespoň myslí. Má spoustu ,,přátel´´, je velmi oblíbená a na první pohled vypadá, že má všechno, co by si člověk mohl přát. Je to ale opravdu tak, jak to vypadá???

Podle mého názoru se Alona chová jako typická americká puberťačka. Blondýna, roztleskávačka s kupou přátel, trošku namyšlená, která si jde tvrdě za svým. Jenže postupem času zjišťujeme, že tak se sice možná chová, ve skutečnosti je ale úplně jiná. Lepší...

Zatímco Alonu obdivuje celá škola, Will je, jak bych to řekla, školní loser. Je to podivín, který neudělá ani krok bez svého iPadu. Navíc nemá skoro žádné kamarády.  Téměř jedinou jeho kamarádkou je metalistka Joonie, která mi ale na první pohled připadala strašně nesympatická a nějak jsem si ji během čtení nestihla oblíbit.

Will je sice školní loser, ale to není jediná věc, která mu dělá život těžším. Zdědil totiž po otci ,,nadání´´.A proto dokáže,  na rozdíl od nás ,,normálních´´ lidí, vídat duchy a dokonce s nimi dokáže  i komunikovat. Co na to říkáte? Líbilo by se vám to?

A protože je Will inteligentní, ví, že je nejlepší svůj ,,dar´´ před všemi skrývat, a proto s duchy, kterých je na škole více než dost nekomunikuje. Jenže pak se stane věc, která mu navždy změní život. Uvidí  Alonu v průsvitném bílém třičku a nevkusných šortkách z tělesné výchovy. To by ještě nebylo nic tak zvláštního, ale ona už je tou dobou asi 2 dny mrvá! A protože se neubrání smíchu, Alona hned pozná, že s ním něco není v pořádku. A když s ní začne i komunikovat...

Co myslíte, dokáží spolu dva tak protikladní lidé vycházet? :-)


Musím říct, že když si tuto knihu četla kamarádka a strašně se u toho smála, říkala jsem si, že to bude určitě zajímavá kniha a začala jsem se na ni docela těšit. Když jsem ji ale začala číst já, jako by to byla úplně jiná kniha. Vtipná mi teda nepřišla vůbec ( asi si pod pojmem vtipné, představuji něco jiného než ona)  a vlastně mě celkově moc nezaujala. Ale jak se říká, každý má jiný vkus a proto si tuto knihu klidně přečtěte, třeba se vám bude líbit. :-)


Na druhou stranu ale úplně hrozná také nebyla. Byly tam i docela pěkné momenty, díky kterým jsem usoudila, že přece jen, to pokračování za to přečtení asi  stojí.

Moc by se vám mohlo líbit například to, že je kniha opět ( v současné době je to asi nějaký trend) vyprávěná nejen z pohledu Alony, ale také z pohledu Willa. Tak se můžeme dozvědět opravdu všechno co potřebujeme, včetně myšlenek obou hrdinů - což je samozřejmě dobře...

Přesto, že mi se knížka moc nelíbila,  věřím, že se mnohým z vás se knížka bude líbit. Já jsem asi výjimka. :-)



Ukázka z knihy:

 Neměla jsem tušení, co dělat nebo kam jít. Abych byla upřímná, vlastně mě trochu překvapilo, že
jsem pořád celá. Na Killiana jsem nebyla právě hodná, ale na druhoustranu, pohádala jsem se s ním právem. On neposlouchal několik předešlých hodin všechny ty příběhy, neviděl všechny ty obličeje…
Hele te, mě smutné příběhy moc nedojímají. Udělali jste špatné rozhodnutí a te musíte žít (nebo ne) s následky. Ale většina těch lidí, se kterými jsem mluvila, se smířila se svým osudem. Přišli si se
mnou promluvit potom, co se doslechli o Killianových schopnostech– mrtví zřejmě zbožňujou drby –, kvůli nepatrné naději. Někteří z nich tady byli dlouhá léta a bezmocně sledovali, jak každý, koho
kdy znali nebo milovali, pokračoval v cestě, nebo se točil ve spirále života-neživota plného trápení a lítosti. 
Tricie, ta holka, co mi dala propisku a papír, tady tvrdne od roku1988 (i kdyby mi to neřekla, poznala bych to podle pletených návlekůna nohy). Utíkala za jejich psem Mooshim, který nedopatřením
vyběhl na ulici, ale uklouzla na zledovatělém chodníku a praštila sedo hlavy. Zemřela skoro okamžitě. Te jen chtěla vyřídit svému„malému“ bratrovi, že za to nemohl. Když se totiž s Tricií vrátili zeškoly, nechal pootevřené dveře, jen skulinku, a Mooshi vyběhl ven.Bylo mu teprve osm a šlo jen o hloupou chybu. Ale dote se obviňoval z Triciiny smrti, rozvodu rodičů a z každé špatné věci, která se potom stala.



Hodnocení: 62%