Review: Norské dřevo - Haruki Murakami

Název: Norwegian wood
Autor: Haruki Murakami
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 304
Žánr: román

Anotace

Po vydání Norského dřeva v USA vzrostl počet Murakamiho čtenářů z obvyklých statisíců na miliony, ačkoli někteří byli zklamáni tím, že autor napsal „jen" milostný příběh… Exotika, milostné vztahy, studentský život, nespoutaný sex – to vše lze v románu nalézt. Jeho název je zvolen podle známé písně Beatles, již si nechává od své spolubydlící Reiko v psychiatrické léčebně zahrát jedna z hlavních postav, dívka Naoko. Jakkoli se autor nesoustředí pouze na partnerské dvojice, ale spíše na trojice, oním styčným i nosným bodem zároveň je jedinec, student Tóru Watanabe. Musí převzít zodpovědnost za svůj život a naučit se sdílet pocity blízkého člověka. Největší výzvu však představuje – aniž by si to plně uvědomoval – otázka volby mezi životem a smrtí. Smrt je již v našem životě skryta, takové poselství mu předává jeho přítel Kizuki, než spáchá sebevraždu a zanechává zde vnitřně rozbitou Naoko s temnotou v duši, která v ní přetrvává od dětství, kdy sebevraždu spáchala její milovaná sestra. Poznává, že smrt má nejen svou tíži, ale i své kouzlo pro ty, kdož nemají kam jít.
Norské dřevo nabízí směsici japonských reálií a pohledů do nejhlubšího nitra duše; zároveň přibližuje exotické prostředí, charakteristické dramatickým příběhem, mistrovsky zvládnutou minimalistickou zkratkou i „nevyzpytatelností" hlavních postav.


Hlavním hrdinou příběhu je mladý student Tóru Watanabe. Na střední škole Tóru přišel o svého nejlepšího a jediného přítele Kizukiho, který spáchal sebevraždu. Tahle událost jeho život hodně poznamenala, stejně jako Kizukiho přítelkyni Naoko. Po čase se Tóru s Naoko velmi sbližují a zjišťují, že jeden druhého potřebují k životu. Po nástupu na Vysokou se rozdělí a Tóru zde potkává spoustu nových lidí. Seznamuje se s ambiciózním Nagasawou, který ho naučí žít ten správný noční život. Jeho spolubydlící přezdívaný Extrém Tórua naučí mít za každých okolností pořádek a je zdrojem mnoha vtipných situací. Tóru se věnuje škole a také tomu pravému studentskému životu. S Nagasakim obráží bary, kde loví opilé holky. Přesto Tóru ví, že mu v životě něco chybí. Je to Naoko. Po traumatickém zážitku s Kizukim byla Naoko přijata do psychiatrické léčebny. Při jedné z návštěv Tórua v léčebně se tady seznamuje s Naočinou spolubydlící Reiko. Starší, zralá žena je Naoko velkou oporou a zároveň se stane i dobrým přítelem Tórua. Mezi Naoko a Tórem jde o čistou lásku a oba ví, že chtějí-li být spolu, budou muste překonat dobu než se Naoko zcela uzdraví. Tóru Naoko miluje víc než cokoli, zároveň však ví, že soužití s ní bude těžké. Do jeho života pak vstoupí rozverná Midori a Tóru najednou neví, co vlastně chce...

,,Úsilí, to je něco, co děláš sám od sebe, aniž by ti někdo nakazoval."

Norské dřevo je první knihou japonského spisovatele Murakamiho, po které jsem sáhla. Na knihu jsem četla mnoho pozitivních recenzí a tak jsem byla hodně zvědavá.  Je dost těžké se vypsat z pocitů, které ve mě kniha zanechala. Zpočátku se děj může zdát trošku zamotaný, po pár stránkách jsem se ale zorientovala a do knížky se zcela zamilovala. Autorův způsob vyjadřování je hodně specifický, často jde do detailů a užívá popisy, které vás ale neunudí k smrti. Dokáže zachytit náladu i atmosféru a dokonce i psychické rozpoložení postavy. V knize autor mísí vážnost a krutost života s humorem a erotikou. Při čtení jsem měla pocit, jako bych příběh prožívala přímo s postavami. To je prostě kouzlo Murakamiho psaní. 

Postavy v knize jsem si skoro všechny hodně oblíbila. Tóru je hodně přemýšlivý a často je v knize cítit jeho zoufalství a vnitřní prázdnota. Hodně jsem s ním soucítila. Často upadá do bezbřehé

melancholie a svůj život upíná k jediné osobě. Na druhou stranu své okolí baví svým optimismem. Mou nejoblíbenější postavou však byla Naočina spolubydlící Reiko. V části, kde vypráví svůj život jsem téměř brečela. Je to smutný příběh, tahle žena však dokázala vše překonat a teď pomáhá druhým. Zvláštní postavou je Tórův přítel z vysoké, Nagasawa. Je to člověk plný kontrastů a paradoxů, neuvěřitelný cynik a nesmírně ctižádostivý. Cituji Tórua: ,,Byl to sprosťák nejhrubšího zrna, schopný největších velkodušností; ten člověk byl sám sobě trestem." Vtipné momenty do vážných situací vnesl spolubydlící Extrém, u kterých jsem se hodně nasmála. Symbolem je zde trojúhelník, kdy postavy často tvoří trojice. Ať už milostné, tak trojice přátel. Všechny postavy v knížce jsou něčím specifické a každá má něco, co ji dělá vyjímečnou. Musím ještě dodat, že přestože je v knížce postav celkem dost, každá z nich je pro děj hodně důležitá a každá v něm hraje svou roli, jako dílek puzzlí. 

,,My všichni, zdraví i nemocní, jsme jen nedokonalé lidské bytosti žijící v nedokonalém světě."

Norské dřevo je plné zamyšlení o životě. Přinutí vás přemýšlet nejen o životě, ale i o lidech, důležitých i nedůležitých; o lásce i o smrti. Je to příběh plný zvratů a momnetů nespravedlnosti života. Zároveň však ukazuje, jak moc máme svůj život ve svých rukách. Při čtení jsem se plně ponořila do příběhu a přestože se knížka nečte zrovna nejrychleji, užívala jsem si každičkou stránku. Díky Norskému dřevu jsem si Murakamiho oblíbila a určitě sáhnu i po dalších jeho knihách. Tuhle
knížku bych každému doporučila. Je to krásný příběh o lidech, kteří touží po dosažitelném i nedosažitelném; o nezbytnosti smrti v životě a stopách, které zanechává v našich životech. Je paradoxem na smutek a zároveň radost a zanechala ve mě stopu, na kterou nezapomenu.

,,Smrt není opakem života, je jeho součástí."

Ukázka z knihy: Pak se zeptala, jak se teď žije mně, tak jsem jí vyprávěl o svém domku a o zahradě, o Hrdličce a o panu domácím. ,,Líbí se ti tam?" ,,Nestěžuju si," řekl jsem. ,,Ale moc dobře nevypadáš," řekla Midori. ,,To snad bude za pár dní dobrý." ,,Mysli si, že je život krabice sušenek," poradila mi Midori. Podíval jsem se na ni a několikrát překvapeně zavrtěl hlavou. ,,Asi nejsem zrovna nejchytřejší, ale občas nechápu, co mi chceš vlastně říct." ,,V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnaj, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že těm nedobrejm se nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek."

Hodnocení: 95%

Na motivy knihy vznikl i stejnojmený film Norské dřevo. Trailer: