Název: The Hunger Games
Autor: Suzanne Collins
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 328
Žánr: Dystopie (fantasy, sci-fi, román)
V troskách země, kdysi známé jako
Severní Amerika, se rozkládá Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a
dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou a udržuje si
jejich poslušnost tím, že je nutí, aby každý rok vysílaly jednoho chlapce a
jednu dívku ve věku mezi dvanácti a osmnácti lety jako účastníky Hladových her
– boje na život a na smrt živě přenášeného televizí.
Obal se mi velmi líbí. Je na něm reprodrozd – symbol Hunger games. Černá barva jen navozuje tu atmosféru smrti. Ano, v této knize zemře tolik lidí až je mi z toho strašně smutno. Víc se mi samozřejmě líbí české vydání (čeština)
A jak vlastně kniha vznikla?
Autorka se znuděně dívala na televizi a přecvakávala televizní kanály. Na
jednom kanálu běžela nějaká reality show a na dalším zprávy přímo z bojiště
jedné války. Tyto dva obrazy se jí v hlavě spojily v jeden a nápad byl na
světě. Autorka se také inspirovala oblíbenou pověstí o Theseovi a Minotaurovi,
podle níž musely Atény po prohrané válce po řadu let vysílat a obětovat 7
chlapců a 7 dívek Minotaurovi, dokud Theseus, jeden z obětovaných, Minotaura
nezabil.
O této knížce jsem toho slyšela
hodně, přečetla jsem si pár recenzí a věděla jsem, že si tuto knihu prostě
musím přečíst. Kniha předčila mé očekávání a to jsem toho od ní čekala opravdu
hodně. Je prostě skvělá . <3
Představte si Severní Ameriku za
sto let. Jak myslíte, že asi bude vypadat? Tvůrci Hunger games nám ukazují
jednu z možností, která by mohla nastat. Země je rozdělena na Kapitol (
něco jako hlavní město) a několik dalších krajů ( 12). Lidé v Kapitolu se
mají dobře a jsou obklopeni jen těmi nejmodernějšími a nejluxusnějšími věcmi.
Zatímco si lidé v Kapitolu žijí na
,,vysoké noze´´, v ostatních krajích na tom tak dobře nejsou. V některých krajích jsou na tom lidé
dokonce umírají hladem. Dále má každý
kraj na starost nějakou jednu věc, kterou zásobuje kapitol (jeden kraj má třeba
uhlí, další elektroniku , zemědělské výrobky...). Takže vlastně kapitol má strašné
množství věcí a surovin, ke kterým lidé z ostatních krajů (které tyto věci
nevyrábějí) nemají vůbec přístup .
Kdysi , když už lidé v krajích nemohli
toto utrpení snášet, vzbouřili se.
Kapitol to samozřejmě nemohl nechat jen tak. Srovnal se zemí celý třináctý kraj
a zavedl tkz. Hladové hry, které měli lidem připomenout, čeho se dopustili a
odradit je od toho, aby to udělali znova. Každý rok proto musí jít jeden
chlapec a jedno děvče z každého kraje do kapitolem vytvořené arény a
bojovat na život a na smrt se ostatními ,,splátci´´ . Některé kraje ( první a
druhý) mají tkz. akademie pro splátce, ve kterých se dobrovolníci cvičí na tento boj a poté se
dobrovolně přihlásí místo někoho jiného vylosovaného z jejich kraje.
Vyhrát hladové hry totiž znamená určitou prestiž a slávu.
Hl. hrdinkou je mladá dívka
z dvanáctého kraje. Její rodina na tom není finančně zrovna nejlépe. Otec
ji umřel při výbuchu v dole, kde pracoval a protože se její matka
zhroutila, Katniss se o rodinu vlastně strarala úplně sama. Se svým kamarádem
Galem (v češtině je jeho jméno nepřesně přeloženo jako Hurikán i když ve
skutečnosti znamená vlastně silný vítr) chodila lovit do lesů v jejím kraji
a byla v tom velmi dobrá. Její nejoblíbenější zbraní byl luk, se kterým
dokázala zabít snad cokoli.
Když jednoho dne při losování
vylosují její sestru Prim, neváhá a okamžitě se přihlásí dobrovolně místo ní.
Toto je jedna z mnoha věcí, které se mi na ni moc líbí. To, že je ochotna
pro svou mladší sestru udělat cokoli (dokonce i zemřít) je velice ušlechtilé. Dále
se mi na ni líbí to, jak moc je silná. Kdyby mě umřel otec, rozhodně bych
nebyla schopna vypořádat se s tím tak dobře jako ona a postarat se při tom
o celou mou rodinu. Dále je velmi odvážná, pohotová a chytrá.
Další důležitou postavou této
knihy je Peeta Mellark. Stejně jako Katniss pochází z dvanáctého kraje.
Ovšem jeho rodina je na tom mnohem lépe než Katnissina. Jeho otec je pekařem a
proto netrpí v takové bídě jako jiné rodiny v kraji. Je to milý a hodný kluk. Miluje Katniss, ta
ovšem jeho lásku neopětuje.
Samozřejmě že i v této knize
je milostný trojúhelník. Můžete si vybrat, jestli se přidáte na stranu Peety
nebo Hurikána. Musím říct, že já mám moc
ráda obě postavy a nějak se nemůžu rozhodnout, na čí straně vlastně jsem. Peeta strašně
moc miluje Katniss. A jeho láska je opravdová, čímž si mě docela získal. Ale
Gale je mi také velice sympatický, pro svou odvahu a statečnost. Takže pro mě
je to prostě nerozhodně. Ale kdyby jste se zeptali Tessie na čí straně je, okamžitě
vám řekne, že je na straně Peety :D.
Kniha se čte velice dobře a musím
říct, že od té chvíle co se mi dostala do ruky, jsem ji četla nepřetržitě.
Prostě jsem se od Katniss a jejího příběhu nemohla odtrhnout. Naprosto jsem se
vžila do hlavní hrdinky a naprosto jsem s ní soucítila. Collinsová prostě
napsala knihu jakoby určenou přesně pro mě.
Když někdo řekne Aréna smrti, hned se mi vybaví ty pocity, které jsem
společně s hl. hrdinkou zažívala.
Mohlo by toto opravdu někdy
nastat? Je to vážně možné? Každý rok umře tolik nevinných dětí jen kvůli nějaké
připomínce, jak je Kapitol krutý? Je to opravdu nutné? Já osobně se velice
divím, že to kraje mohly tak dlouho snášet a nepovstat… Snášeli to přece
dlouhých 75 let od prvního ročníku.
Opravdu se někteří mohou učit, jak zabíjet jen proto, aby vyhráli Hunger
games a byli slavní a bohatí? Mě se tomu
opravdu nechce věřit.
Po přečtení této knihy se prostě
musíte zamyslet nejen nad osudy lidí v knize. Já osobně tuto knihu mohu všem jen doporučit. A jsem si docela jistá, že vám se bude líbit
taky.
Ukázka z knihy: Muselo dojít k nějakému omylu. Tohle nemůže být pravda. Prim měla jediný papírek mezi tisíci! Šance na vylosování byly tak nepatrné, že jsem si o ni ani nedělala starosti. Copak jsem nepodnikla všechno, abych ji ochránila? Kupovala jsem oblázky a odmítala, aby dělala totéž. Jediný papírek. Jediný papírek mezi tisíci. Počet pravděpodobností byl na její straně. Jenže to nepomohlo.Jakoby z dálky slyším nešťastné mumlání davu, které se ozývá vždycky, když vyberou dvanáctileté děvče, protože to nikdo nepovažuje za spravedlivé. V dalším okamžiku ji vidím, jak kolem mě s tváří bílou jako stěna a rukama křečovitě sevřenýma v pěst kráčí topornými, drobnými krůčky k pódiu, a už hledím na zadní část její blůzy, která se jí opět vykasala ze sukně a čouhá ven. Právě tento detail, ten nezastrčený kousek látky připomínající kachní ocásek, mě přivádí k sobě.„Prim!“ Z hrdla se mi dere přiškrcené volání a náhle se vysvobozuji ze své strnulosti. „Prim!“ Nemusím se prodírat davem. Ostatní děti mi okamžitě dělají uličku přímo k tribuně. Dobíhám k ní v okamžiku, kdy se chystá vystoupat po schodech. Jediným pohybem ji odstrkuji za sebe.„Hlásím se jako dobrovolnice!“ volám zajíkavě. „Hlásím se jako dobrovolnice!“
Tato kniha byla také zfilmována.
Trailer:
Tato kniha byla také zfilmována.
Trailer:
Žádné komentáře:
Okomentovat